Jmenuju se Marek, je mi 20 let a právě jsem se vrátil z šestiměsíčního pobytu v Kanadě. Byl to nejlepší půlrok mého života. Tady je můj příběh.
Jak to celé začalo
Po maturitě jsem věděl, že nechci hned nastupovat na vysokou. Potřeboval jsem pauzu — čas na přemýšlení, nové zážitky a hlavně zlepšení angličtiny, která byla tak na úrovni B1. Mamka mi poslala odkaz na Eufrat a já si během týdne vybral Kanadu. Proč? Protože jsem vždycky snil o horách, divočině a o tom, jaké to je žít na druhém konci světa.
Vancouver — město, kde ráno lyžujete a odpoledne surfujete
Přistál jsem ve Vancouveru koncem srpna. První dojem? Obrovský. Hory na obzoru, oceán, mrakodrapy a všude kolem lidé ze stovky různých zemí. Ubytovali mě u hostitelské rodiny — manželský pár z Filipín, kteří v Kanadě žili 15 let. Od první minuty jsem musel mluvit anglicky. Nebyl jiný způsob.
Prvních pár dní bylo těžkých. Rozuměl jsem asi polovině toho, co se kolem mě dělo. V obchodě jsem ukazoval prstem místo mluvení. Ale to se rychle změnilo.
Škola — intenzivní, ale skvělá
Nastoupil jsem na intenzivní kurz angličtiny — 25 hodin týdně, pondělí až pátek. Ve třídě jsme byli studenti z Brazílie, Koreje, Japonska, Kolumbie a Mexika. Ani jeden Čech. To bylo klíčové — nemohl jsem se schovat za češtinu.
Lektoři byli skvělí. Nebyla to suchá výuka z učebnice. Dělali jsme prezentace, debaty, hráli hry, chodili na exkurze po městě. Každý týden jsem cítil, jak se zlepšuji. Po měsíci jsem přestal překládat v hlavě z češtiny a začal myslet v angličtině.
Ve třídě jsem se spřátelil s Luisem z Kolumbie a Yukim z Japonska. Chodili jsme spolu na obědy, na pivo, na výlety. Angličtina nebyla předmět — byla nástroj, jak si povídat s kamarády.
Život mimo školu
Vancouver je město, kde se nedá nudit. O víkendech jsme jezdili na hory — Whistler, Grouse Mountain, Sea-to-Sky Highway. V zimě lyžování, na podzim treky v barevných lesích. Koupil jsem si za 50 dolarů starý skateboard a projel na něm celý Stanley Park.
Nejvíc mě ale bavil každodenní život. Ranní káva v lokální kavárně, kde mě barista znal jménem. Nákupy na Granville Island Market. Večerní procházky po English Bay. Tyhle malé věci mě naučily víc než jakákoli učebnice.
Práce — vydělávat si a mluvit anglicky
Po třech měsících kurzu jsem si díky studentskému vízu našel práci v kavárně v centru města. Pracoval jsem 20 hodin týdně jako barista. Bylo to náročné — objednávky šly rychle, zákazníci měli specifické požadavky a já se musel naučit desítky nových slov za den.
Ale právě díky práci se má angličtina posunula na úplně jinou úroveň. Reálná komunikace, pod tlakem, s rodilými mluvčími. Žádný kurz tohle nenahradí. Plus jsem si vydělal dost peněz na závěrečný road trip.
Road trip po Britské Kolumbii
Poslední tři týdny pobytu jsem strávil na cestách. S Luisem a Yukim jsme si pronajali auto a projeli Britskou Kolumbii od pobřeží po hory. Kamloops, Kelowna, Revelstoke, Banff (technicky už Alberta, ale kdo by odolal).
Spali jsme v motelu za 40 dolarů za noc, vařili na kempingovém vařiči a každý den viděli něco, co jsme nikdy předtím neviděli. Grizzly medvěda u silnice. Jezero tak tyrkysové, že vypadalo jako photoshop. Západ slunce nad Pacifikem.
Co mi gap year dal?
Přiletěl jsem domů jako jiný člověk. A nemyslím to jako klišé — opravdu jsem se změnil.
- Angličtina na úrovni C1 — odjížděl jsem s B1, vrátil se s C1. Rozumím filmům bez titulků, čtu knihy v originále a v angličtině se cítím přirozeně.
- Přátelé z celého světa — s Luisem a Yukim si píšeme každý den. Plánujeme společný výlet do Japonska.
- Sebevědomí — zvládnul jsem půl roku sám na druhém konci světa. Teď vím, že zvládnu cokoli.
- Jasno v hlavě — díky pauze jsem zjistil, co chci studovat a jaký chci mít život. Teď jsem na vysoké a studuju mezinárodní vztahy — v angličtině.
Moje rada pro ty, kdo váhají
Jeďte. Vím, že je to strašidelné. Vím, že se bojíte, jestli zvládnete jazyk, jestli si najdete kamarády, jestli vám nebude smutno. Bude. Ale jen pár dní. A pak přijde nejlepší období vašeho života.
Kdybych se mohl vrátit v čase, udělal bych jen jednu věc jinak — jel bych dřív.